Autorka - Hana křenková

     Narodila se v malebné vesničce Kunovice, na úpatí Hostýnských hor, pod nejvyšším kopcem kelečským Javorníkem. Tatínek pracoval celý život u Českých drah, byl myslivec tělem i duší od svých 18 let. Maminka, ač vystudovala ekonomickou školu, zvolila po narození 4 děvčat  práci v místním Zemědělském družstvu, kde jsme jí od raného dětství chodily pomáhat. Doma jsme měli malé hospodářství a také malou psí rodinku – chovnou stanici Krátkosrstých ohařů, později také českých fousků. Prázdniny byly naplněny často pracemi, spojenými se zahradou a malým hospodářstvím.

     Nejraději jsme jezdily na prázdniny ke kmotřence ve Vítkově, tatínkově sestře. Kmocháček byl malířem kostelů. Opravoval staré malby, které jsem vždy moc obdivovala a oslovují mne  i dnes. Vždy najdu něco jiného, nového a  pomýšlím na dobu a podmínky, za kterých obrazy vznikaly. Připadaly  a připadají mi dodnes moc tajemné. Stejně tak mne vždy fascinují malířská díla a techniky na  našich hradech, zámcích a jiných památkách.

     Doma jsme měli vždy lovecké psy, otec by rozhodčím na zkouškách loveckých psů. Vychovávali jsme štěňata, cvičili, dělali vlečky atd., zkrátka vše, co k správné výchově loveckých psů patří. To byla naše zábava. Nejraději jsem se účastnila společných honů, nosila zajíce a bažanty. Celá rodina pomáhala při všech společenských a mysliveckých akcích. 

     Vždy jsem ráda kreslila, také mne bavily ruční práce, do kterých nás zasvětila moje babička   a maminka. Inspiraci jsem našla v sešitech ručních prací a nebylo ruční techniky, která by mne překvapila. Od pletení košíků, drhání …

     Ze školy jsem na konci školního roku nikdy žádné výkresy většinou nedonesla, paní učitelka si je nechávala do své sbírky ukázek. Ráda jsem malovala obrázky na zeď. Tajně jsem si zkoušela malovat obrázky doma na hůře. Když se povedly, mohla jsem je namalovat na schodiště. A tak u nás doma na zdi u schodiště pobíhali srnci a zajíci, v kuchyni zátiší s ovocem, růže a šeříky. Stačily jen obyčejné školní temperové barvy. V patnácti letech jsem dostala pod stromeček překvapení – sadu olejových barev a hned po vánočních svátcích  jsem jela ke kmocháčkovi do školy malování. Společně se nám podařilo namalovat dva obrázky, dvě krajinky. Doma jsem pokračovala v malování květin, podařilo se namalovat pár obrázků, za které jsem byla pochválena.

     Ač jsem ve škole prospívala s vyznamenáním, tehdejší režim mi nedovolil studovat na žádné ze škol uměleckého směru, nepomohly ani obrázky, které jsme s maminkou vozily s sebou.  Nakonec jsem  začala studovat na Ekonomické škole ve Valašském Meziříčí. Ani po dvou letech se mi nepodařilo dostat na studium UMPRUM. Proto jsem nastoupila do zaměstnání  a bylo mi doporučeno, abych ekonomii studovala dál při zaměstnání, což jsem udělala a zdárně studium ukončila. Malování bylo přerušeno na několik let. Zaměstnání a studium si všechen volný čas.

     Zpátky k malování jsem se dostala až na mateřské dovolené, kdy se mi podařilo namalovat  několik obrazů s přírodní tématikou a květinami. Poté přišlo nové pracovní zatížení, kdy nebyl čas se k malování vrátit. K tomu se přidala rekonstrukce chalupy, úmrtí rodičů, příprava na zkoušky z myslivosti a další. Myslivost se pro mne stala velkým životním koníčkem. Díky svému otci a přátelům zelených údolí jsem zažila překrásné chvíle v naší nádherné přírodě.  Prožila jsem nezapomenutelné lovecké okamžiky a potkalo mne také lovecké štěstí.

    Čas utíkal jako voda a  pracovní zatížení nedovolilo vrátit se k umělecké tvorbě. Před několika lety  se mi dostal do rukou  obraz z 18. století, který mě hluboce zaujal. Byl to obraz kreslený tužkou. Padlo nové rozhodnutí, řekla jsem si, že to znovu zkusím, snad ve mne ještě něco zůstalo. A tak to začalo – podařilo se,  první obrázek, druhý … dnes je jich na světě necelá stovka. S úspěchem se podařila účast na výstavách –  na Sv. Hostýně, Nivnici, Holešově, Dubu, Lysé nad Labem, Kelči a další.

     Každoročně vydávám nástěnný myslivecký kalendář s názvem KRÁSY MYSLIVOSTI, letos již po šesté, který je vytvořen z nových kreseb. V krátké době vyjde kniha příběhů čtyřnohých mazlíčků, které provázím svými ilustracemi. Další kniha – tentokrát pytláckých příběhů, by měla být stejně tak doprovázena mými kresbami.

Dnes jsem v kreslení  našla smysl života, tvůrčí uspokojení, nekonečné množství energie a inspirace v naší krásné přírodě a myslivosti. Umění je největší dar od Boha, proto naše krásná příroda, myslivost a s ní „krásní lidé“ jsou námětem k mé další tvůrčí práci.   

      Víra, naděje a láska mne vždy provázela a proto doufám, že mne neopustí ani v  budoucnosti. Moje poděkování patří mým blízkým a všem přátelům zelených údolí. S  přáním dobra, zdraví a lásky, všem svým příznivcům. 

Vaše Hana Křenková